Skiny

Na serveru v offline režimu vypadají všichni jako Steve, protože se nikdo neptal Mojangu, kdo to je. Tenhle modul se zeptá.

skins.toml, tři nastavení a jeden příkaz.

skins.restore-on-join = true

Když se někdo připojí, Keystone se zeptá Mojangu, jestli tomu jménu patří skutečný účet, a když ano, nasadí mu jeho vlastní skin. Na serveru v online režimu se to samo neděje — tam už skin přišel s hráčem a ptát se znovu je práce navíc.

Ven jde jen to jméno, respektive id. Nic jiného.

/skin                 # tvůj vlastní, podle jména, pod kterým hraješ
/skin <jméno hráče>   # cizí, půjčený
/skin <odkaz>         # obrázek, který jsi našel
/skin reset           # zpátky na nic

Oprávnění keystone.skin.

skins.allow-own-picture = true
skins.signing-service = "https://api.mineskin.org/generate/url"

Minecraft si nenasadí obrázek, který není podepsaný něčím, čemu věří — takže /skin <odkaz> musí ten obrázek nechat podepsat. Výchozí je MineSkin, který na to drží vlastní účty; jde nahradit čímkoliv jiným, co dělá totéž.

Ven jde jenom ten obrázek — žádné jméno, žádné id, nic o tom, kdo si ho přeje. Vyprázdněné skins.signing-service nebo vypnuté allow-own-picture to zastaví úplně a /skin <odkaz> přestane existovat; půjčení cizího jména a vlastní skin z Mojangu jedou dál.

Štíhlé, nebo klasické ruce (0.2.4): /skin <odkaz> slim nebo /skin <odkaz> classic. Bez toho se Keystone podívá na obrázek sám — průhledný čtvrtý sloupec ruky na skinu 64x64 znamená slim — a podle toho ho nechá podepsat; před 0.2.4 se každý obrázek podepsal jako classic a slim skin měl posunuté ruce. Aby se mohl podívat, server obrázek jednou stáhne: jen odkaz https na veřejnou adresu (nikdy tenhle stroj ani místní síť), bez přesměrování, nejvýš 256 KiB a pět sekund. Když se cokoli nepovede, je to classic jako dřív.

Skin se hráči nasadí tak, jak ho vidí všichni ostatní. Vlastní nový skin v pohledu z třetí osoby vyžaduje, aby si klient toho hráče postavil znovu — na tom, co dneska běží, ho ostatní uvidí hned a on sám po přepnutí pohledu.