Sdílení serveru

Záložka Users pustí k serveru další účty. Každý se přihlašuje svým jménem a svým heslem — sdílet heslo vlastníka nikdy nebylo řešení, jen zvyk.

Napíšete jeho e-mail nebo uživatelské jméno (to samé, co píše do přihlášení), zaškrtnete, co smí, a dáte Share. Musí mít účet na tomhle panelu; sdílení účet nezakládá.

Server se mu objeví na jeho nástěnce vedle jeho vlastních.

Práva se jmenují po záložkách, které otevírají, protože kdyby se jmenovala jinak, časem by znamenala něco jiného.

files platí i pro SFTP. SFTP je správce souborů jiným protokolem; sdílení, které otevře jedno a ne druhé, si nikdo nepřebere.

power a command jsou dvě různé věci. Někdo, kdo smí server restartovat, nemusí smět psát op do konzole.

Štítky pod jménem jsou přepínače: kliknutí je okamžité, nic se nikam neukládá zvlášť. Koš vedle jména odebere přístup celý.

Odebrání platí hned, i uprostřed rozdělané práce.

Smazání serveru a tuhle záložku. Obojí zůstává vlastníkovi (a správci panelu). Kdo si může přidat práva, má je všechna — proto se právo rozdávat nedá rozdat.

Vlastník v seznamu není. Nemá tam co dělat: vlastnictví není grant a nemá jít odebrat úpravou listu.

Jen to, co smí. Záložky, tlačítka napájení, mazání i export vejce se mu schovají — menu plné dveří, které jsou zamčené, je horší než kratší menu.

A server, ke kterému nemá vůbec nic, mu panel neukáže ani jako zakázaný: odpoví „server nenalezen". Že něco existuje, je taky informace.

Další krok: Když něco nejde.